Počet zobrazení stránky

čtvrtek 16. listopadu 2017

Obrázky

Kdysi dávno jsem měla v ložnici obrázky květin ze starých čínských lampiónů a vydržely tam hodně let; ovšem to na podlaze byly ještě hnědé parkety:



Pak ale, když se stávala místnost mimo tapetu jen bílá (po natření parket na bílo a když přibylo bílé křeslo), se mi zdál papír těch obrázků  příliš tmavý, tak jsem si podobné nakreslila na bílém papíru...
ale ve velmi krátké době vlivem sluníčka mizely z kreseb všechny barvy mimo zelené a ta se stávala čím dál tím  křiklavější, takže nastal čas na změnu...  
a protože mám ráda dvacátá léta v architektuře, módě, umění, hudbě, literatuře a protože vždy vládly ložnici "holčičí" obrázky a fotografie z této doby, dopadla změna takto:



Fotografie na levé straně se zdá být také na tmavém papíře, ale je to jen stín...

Hodně pohody






neděle 12. listopadu 2017

Zlato

Nádherný podzimní den... a  stromy ve zlatě:

Snímky jsou z naší poslední procházky - byl neskutečně krásný slunečný den.
Podzim mám ráda, ale těším se už na bílou zimu, kterou přímo miluji...

Hodně pohody


sobota 11. listopadu 2017

Čtení

V poslední době mám málo volného času - čtu Dynastii Morlandů od Cynthie Harrod Eagles. Je to sága o rodu Morlandů, žijícího blízko skotských hranic a v 35 dílech jsou popisány osudy tohoto rodu na dějinách Anglie od doby války Lancasterů a Tudorovců o anglický trůn až do 20. století. První díly jsou z hlediska historických událostí i dějinného příběhu převelice bohaté a kdo má rád dějiny, přijde si na své. Jedno vím docela jistě - nechtěla bych žít ve  středověku a uvidím, zda bych si z této ságy našla v pozdější době  nějaký příjemnější čas pro život našla.. 
Takže - mám o zábavu postaráno pro dlouhé zimní večery.

Hodně pohody

neděle 5. listopadu 2017

Betlémy

Už dlouho jsem chtěla vidět Třebechovice pod Orebem a především jedinečné Muzeum betlémů a tenhle čas se mi zdál pro návštěvu nejvhodnější - čas před adventem, začátek zimy. Betlém si spojuji vždy se zasněženou krajinou a nejčastěji si vybavuji Alšův betlém a pak také postavičky Jiřího Trnky - takové ty roztomilé muzikanty, kteří se v kožíšcích a válenkách prodírají hlubokým sněhem v předvánočním čase. 
Třebechovice pod Orebem mne moc mile překvapily - jsou půvabné, takové milé a útulné, že se mi i přes nepříliš vlídné počasí zdály jako čistě vykoupané. Muzeum betlémů je v rohu Masarykova náměstí, které zdobí - vedle krásné radnice a ostatních domů - krásné sousoší Nejsvětější trojice a Morový sloup a blízký evangelický kostel:
 

 Půvab města je i v jeho názvu - Třebechovice pod Orebem, protože Oreb je kopeček,  podle mého odhadu se zvedá nad okolní krajinu o sotva dvacet metrů  (je vysoký 256 metrů) a je na něm městský hřbitov s kostelem Božího těla.
Samotné muzeum spravuje městské sbírky a sbírky betlémů, kterých je více než 400, z různých materiálů (nejčastěji papírové, ale i vyřezávané ze dřeva, ze skla, z porcelánu) a různých končin naší země:














Nejcennějším je více jak stoletý pohyblivý celodřevěný Třebechovický betlém, prohlášený za Národní kulturní památku. Je to unikátní dílo sedláka  a povozníka Josefa Probošta (1849 - 1926), řezbáře Josefa Kapuciána  (1841 - 1908) a sekerníka Josefa Frimla (1861 - 1946).  Je to obrovské dílo, dlouhé 6,89 metrů a vysoké 2,35 m, vážící téměř 1,2 tuny. Vznikalo od roku 1885 více jak 40 let  a obdivovali ho lidé v mnoha městech naší země, ale i například 8 miliónů lidí na EXPO 1967 v Montrealu, o rok později vycestoval do Londýna na výstavu Ideal Home Show.




Po Proboštově smrti v roce 1926 zůstal betlém opuštěný ve stodole a chátral, až se ho rodina rozhodla prodat pod podmínkou, že zůstane nadále v Třebechovicích. Zájemců bylo hodně, od kočovných  loutkoherců po Tomáše Baťu, ale nakonec v roce 1934 koupi betlému zprostředkoval řídící učitel František Skřivan 
pro továrníka Jaroslava Burdycha, 
který betlém koupil pro Československou církev husitskou. Bohužel se nedochovala kupní smlouva, což vedlo následně ke sporům o to, kdo je majitelem. Za války byl betlém ukrýván nejprve v Dostřelově mlýně, později ze strachu před zničením bombami či ukradením a odvezením do Německa v pivovarské lednici pod Orebem. Po válce byl betlém znárodněn, zůstal "v péči" národního výboru nadále v Třebechovicích, ve skutečnosti až do poloviny 60. let byl v kůlně  (nebylo pro něj jinde místo) Františka Skřivana, který byl pověřen jeho správou a údržbou. Z obav o likvidaci betlému se František Skřivan zasadil o zapsání tohoto díla na seznam národních památek. Od roku 2013 je betlém vystaven v nové budově Muzea betlémů. Jeho zvláštností je, že spojuje vánoční a pašijový betlém, biblické příběhy a skutečné postavičky ze života, to vše ve 2 033 kusech, ve kterých je 351 postaviček (z toho 150 pohyblivých pomocí pásu a 51 vykonává složité pohyby podobné lidským), sedm krajinných teras a jednu terásku, 1531 stromů, skal, zvířat, nástrojů...





Kdykoli vidím něco tak úžasného, jako je tento Proboštův betlém, když vnímám tu krásu a když si uvědomím, kolik práce, šikovnosti a obětavosti ti lidé měli, mám na jedné straně obrovsky povznášející pocit obdivu k nim a hrdosti nad tím, co dokázali a na druhé straně cítím vůči jejich dílu velikou pokoru, hodně věcí kolem sebe vidím jako malicherné, protože nic neznamenají, mají jepičí život a je mi i trochu líto, že sama toho umím tak málo.
Návštěvu Třebechovic pod Orebem si budu pamatovat asi napořád...

Hodně pohody




pátek 13. října 2017

Velké pletení...

Nedávno mi dala jedna známá do ruky tento letáček :
a řekla, že bych měla také uplést maličké ponožtičky, neměly by být větší než je délka palce:
jen byl problém ty maličké bílé ponožtičky vyfotit tak, aby byly vůbec vidět, na modrobílém ubruse to nebylo ono, na růžovém podkladu jsou více vidět:
 Podle pokynů se mají ponožtičky sepnout spínacím špendlíkem, aby zůstal pár u sebe a může se do nich vložit i vzkaz či přání pro miminko...
 Uplést je byla taková rychlá odpočinková zábava, takže jich udělám víc s různými barvami tkaniček.
Hodně pohody